Nejvyšší soud ČR

Nejvyšší soud se sídlem v Brně je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském soudním řízení a v trestním řízení s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud a Nejvyšší správní soud.

zákon o NS z roku 1918.pdf

Vznik a postavení Nejvyššího soudu ČSR upravoval zákon č. 5/1918.

Původně soud sídlil v Praze, ale v roce 1919 přesídlil do Brna. Nejvyšší soud byl třetí instancí pro věci civilní i trestní, dále mohl dávat podněty k vydávání justičních zákonů anebo jejich pozměňování. Jeho organizace byla téměř shodná s organizací Nejvyššího soudního a kasačního dvora ve Vídni, jak působil do roku 1918. Nejvyšší soud se skládal z prvního a druhého prezidenta, sedmi senátních prezidentů (od roku 1930 se zvýšil počet na devět) a čtyřiceti radů (resp. od roku 1930 čtyřicet osm).

Následkem Protektorátu existovaly po roce 1945 dva nejvyšší soudy, kdy k původnímu prvorepublikovému se přidal Slovenský nejvyšší soud se sídlem v Bratislavě. V roce 1945 a 1946 byly se Slovenskou národní radou uzavřeny dohody, že nejvyšší soudy v Brně a Bratislavě se považují při zachování jejich dosavadní organizace a působnosti podle předpisů pro ně platných za součást jednotného Nejvyššího soudu, který měl sídlo v Brně.

Zákonem o zlidovění soudnictví z roku 1948 bylo složení Nejvyššího soudu doplněno o potřebný počet soudců z lidu. Senáty byly složeny ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu jako přísedících a při rozhodování byly všechny hlasy rovnocenné. Soudci z lidu působili dokonce i při rozhodování o stížnostech pro porušení zákona. Vzhledem k tomu, že soudci z lidu byli povoláváni v tomto případě dokonce vládou, znamenalo to vážný zásah do principu nestrannosti a nezávislosti soudů.

Na základě ústavního zákona o čs. federaci z roku 1968 vznikla federální struktura orgánů. Vedle nejvyššího soudního orgánu československé federace tak vznikly i nejvyšší soudy obou republik. Nejvyšší soud ČSSR sídlící v Praze byl vrcholným orgánem pro celou federaci. Hlavním úkolem byl výkon dozoru nad zákonností v rozhodovací činnosti soudů a nad zajištěním jednotnosti judikatury. Okruh jeho rozhodovací činnosti byl téměř totožný se současným s tím rozdílem, že nikdy nerozhodoval jako soud prvního stupně. Specifickým případem pak bylo přezkoumávání zákonnosti pravomocného rozhodnutí rozsudku, jímž byl uložen trest smrti. V té době již byly tříčlenné nebo pětičlenné senáty složeny jen ze soudců z povolání a kolegia byla tři – občanskoprávní, trestní a vojenské.

Po roce 1989 se zásadní změna soudního aparátu dotkla Nejvyššího soudu jen v oblasti personální. Jeho organizační struktura a postavení zůstaly zachovány. Až rozpad České a Slovenské federativní republiky znamenal zlom, neboť byl zrušen systém federálních a republikových orgánů a pravomoc Nejvyššího soudu ČSFR přešla k 1. lednu 1993 na Nejvyšší soud. Práce a fungování Nejvyššího soudu se řídí podle zákona O soudech a soudcích č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.


Google+